Začátkem května jsem spolu s kamarádem Petrem a jeho synem Táďou, podnikl tradiční výpravu na řeku Labe. Na místo přijíždím o den dříve než kluci, v pozdních večerních hodinách, nucen se rychle zabydlet z důvodu blížícího se deště. Do vody stihnu ještě poslat pár lopatek Jásose a zalézám do bivaku přečkat první noc.
Probouzím se do deštivého rána, které mne však neodradilo nastražit mé pasti. Po zhruba 2-3h hodinách dostávám do podběráku prvního menšího kapříka, “slibný začátek” říkám si a taky že joo! Pár hodin na to dostávám krásný vohejbák na vzdálenější prut. Ryba si to štrádovala po proudu řeky, k mému břehu kde zaparkovala mezi stulíky. Rychle podběrák do podpaží a jdu ji naproti. “Takřka” bez boje podebírám nádherného říčního šupináče, který posouvá můj osobák tohoto úseku :)))
A jak už to někdy bývá, byla to první a zároveň poslední větší ryba této výpravy. Následující dny to byl nekonečný boj s tloušti, sem tam nějaký menší kapřík, aj sumec se povedl. Jednou před večerem mi už došla trpělivost a nastražil jsem “třicítky”, které mi šéfkuchař Honza přihodil k objednávce. No a ono to vyjelo! Následoval stejný scénář jako u předchozího šupináče akorát s tím rozdílem, že na konci byl tentokrát krásně stavěný vysoký lysec.
Víkend se blížil, což vždy u vody znamená jediné, více a více rybářů. Pod námi kilometr volný úsek a stejně si dva typani sednou cca 50m pod nás. Štěstí že druhý den balíme a vyrážíme směr domů.
Mějte se fajn 😉
Tomáš
@tomasscarpangler
