S Medůzákem poprvé u vody

Čau bando! Konec září jsem strávil prodloužený víkend na Vltavské kaskádě, poprvé vybaven “Medůzákem” z kuchyně Honzy Spilky.

Na předem vytipované místo přijíždíme s kolegou Petrem a jeho 6ti letým synem Tadeášem až v odpoledních hodinách, těsně před soumrakem a tak není moc času na zbyt, rychle postavit bivaky, vybalit cajky, vše zabezpečit, žene se na nás nějaká přeháňka. První noc nechytáme, pouze nakrmíme pár kilo kulí do prostoru, usedáme do křesel a po zbytek večera popijíme pivko za zvuku padajících kapek na náš přístřešek.

Druhý den ráno pruty letí do vody a asi po 30ti minutách dostávám první záběr, ale kapr se vyřízl, říkám si “dobrý, stává se”, montáž vracím zpět na své místo. O chvíli později opět jízda a ryba opět spadla, “sakra, to snad není možný!” zanadávám si a předělávám obě pasti na háky vel. 2. Za nedlouho rachot, třetí záběr, proměněno, “no konečně” povzdechl jsem hledíc do podběráku na dlouhého říčního šupíka. V podložce ošetřujeme starší zranění, chybí mu kus ocasní ploutve, a rybu vracíme zpět do svého živlu. Po zbytek dne se povedlo ještě pár dalších šupíků střední sorty.

Třetí den skoro jak přes kopírák, o záběry opět nebyla nouze, mezi nimi i jeden místní klenot, kde krása předčila kdejaké trofejní rozměry, no prostě nádherný řádkáč, kterého jsem si musel zvěčnit. “Opatruj se, snad tě nikdo nesežere”, říkám si, když ho pouštím zpět do hlubin jeho domova.

Den čtvrtý, počasí se rapidně mění, denní teploty dosahují přes 25°C a tlak prudce stoupá, což se podepsalo i na rybí aktivitě, děláme již jen ojedinělé a nepravidelné záběry. A tak tomu bylo až do konce naší výpravy.

Budu se těšit někdy příště, mějte se fajn 😉

Tomáš