Ahoj kamarádi. Během týdne se výrazně zlepšilo počasí a hlavně teplota atakovala 20 stupňů což každého rybáře navnadí, tím pádem plán na víkend byl jasný, jede se k vodě. Vodu jsem si vybral menší řeku na kterou jedu letos poprvé. Na výpravu jsem zvolil dva druhy boiliesů Medůzak a Eldorádo po nahození netrvalo dlouho a začali záběry na Eldorádo ale byly to spíš menší ryby které asi přilákala sladká příchuť. Asi po třech hodinách přišla první jízda a to na Medůzáka ,po chvilce jsem zjistil že to nebude úplně malá ryba, po chvíli zdolávání je ryba venku a po zvážení má krásných 8 kg což na tuto vodu je paráda. Tak rychlou fotku a pouštíme. Asi za hodinu další záběr na stejnou udici po zdolání jsem viděl že ryba je o něco větší a ještě k tomu zajímavě zbarvená , po zvážení krásných 11 kg tím pádem jsem si říkal už teď je dost vydařená výprava, tento večer už žádný záběr nepřišel. Další den asi půl hodiny po nahození záběr a nečekaně zase na Medůzáka tato kulička jim tu asi hodně chutná a byla to ryba zase větší a to 9 kg. Rovnou jsem obě přehodil a dal na ně stejnou návnadu po chvíli další záběr a ryba opět atakovala 10 kg hranici. Pak se pár hodin nic nedělo a pomalu bohužel začalo balení a v tu chvíli přišel Poledňák s váhou 11 kg což byla krásná rozlučka s touto malou řekou. Na tuto výpravu budu určitě dlouho dobře vzpomínat a už se těším na další zatím zdarec.

Začátkem května jsem spolu s kamarádem Petrem a jeho synem Táďou, podnikl tradiční výpravu na řeku Labe. Na místo přijíždím o den dříve než kluci, v pozdních večerních hodinách, nucen se rychle zabydlet z důvodu blížícího se deště. Do vody stihnu ještě poslat pár lopatek Jásose a zalézám do bivaku přečkat první noc. 

Probouzím se do deštivého rána, které mne však neodradilo nastražit mé pasti. Po zhruba 2-3h hodinách dostávám do podběráku prvního menšího kapříka, “slibný začátek” říkám si a taky že joo! Pár hodin na to dostávám krásný vohejbák na vzdálenější prut. Ryba si to štrádovala po proudu řeky, k mému břehu kde zaparkovala mezi stulíky. Rychle podběrák do podpaží a jdu ji naproti. “Takřka” bez boje podebírám nádherného říčního šupináče, který posouvá můj osobák tohoto úseku :)))

A jak už to někdy bývá, byla to první a zároveň poslední větší ryba této výpravy. Následující dny to byl nekonečný boj s tloušti, sem tam nějaký menší kapřík, aj sumec se povedl. Jednou před večerem mi už došla trpělivost a nastražil jsem “třicítky”, které mi šéfkuchař Honza přihodil k objednávce. No a ono to vyjelo! Následoval stejný scénář jako u předchozího šupináče akorát s tím rozdílem, že na konci byl tentokrát krásně stavěný vysoký lysec.

Víkend se blížil, což vždy u vody znamená jediné, více a více rybářů. Pod námi kilometr volný úsek a stejně si dva typani sednou cca 50m pod nás. Štěstí že druhý den balíme a vyrážíme směr domů. 

Mějte se fajn 😉

Tomáš

@tomasscarpangler

Zdravím všechny příznivce kulatých nesmyslů :))) Letošní jaro bylo dosti extrémní co se počasí týče a tak i já v měsíci březnu a dubnu podnikl několik krátkých vycházek na naši domovskou řeku Vltavu, opět vybaven Kulatými nesmysly od Honzy Spilky, tentokrát ve variantě Jásos. 

Vypíchnu vám tu příběh jedné z těch povedenějších. Tedy abych pravdu řekl, první 2-3 vycházky jsem odcházel vždy s nulou, pokud nepočítám tlouště, kteří mě standardně doprovází snad na všech mých výpravách. Teprve až na počtvrté to vše odstartoval maličký lyseček, kterého jsem si musel zvěčnit, jednak protože byl zkrátka první letošní a druhak aby mi doma uvěřili, že skutečně chodím k vodě a něco občas i chytnu 😀 To jsem však ještě netušil co bude následovat… zhruba o hodinu později, dostávám hrčák na ten samý prut. Už při zvednutí prutu jsem tušil, že se nebude jednat o malou rybu, následoval cca 15ti minutový souboj na jehož konci se mi v podběráku ocitl jeden z klenotů naší říčky. Štěstí, že jsem měl vše připravené na focení od předešlého kapříka, jinak bych určitě zazmatkoval, takovouhle fish jsem opravdu nečekal. Cvak, cvak a ryba mohla vcelku rychle zpět do svého živlu. Panovala ve mě obrovská radost a taky úleva, že neúspěch byl prolomen, ani jsem už nenahazoval, v klidu pobalil věci a vyrazil domu za rodinkou. 

No a od toho dne jsem měl na záběry vcelku štěstí, vždy se nějaká ta ryba povedla, ať už menší nebo větší, to je fuk, když jde člověk jen na pár hodin, měl by mít radost z každé šupiny. 

Tak zase někdy příště, užívejte!Tomáš

@tomasscarpangler

S Medůzákem poprvé u vody

Čau bando! Konec září jsem strávil prodloužený víkend na Vltavské kaskádě, poprvé vybaven “Medůzákem” z kuchyně Honzy Spilky.

Na předem vytipované místo přijíždíme s kolegou Petrem a jeho 6ti letým synem Tadeášem až v odpoledních hodinách, těsně před soumrakem a tak není moc času na zbyt, rychle postavit bivaky, vybalit cajky, vše zabezpečit, žene se na nás nějaká přeháňka. První noc nechytáme, pouze nakrmíme pár kilo kulí do prostoru, usedáme do křesel a po zbytek večera popijíme pivko za zvuku padajících kapek na náš přístřešek.

Druhý den ráno pruty letí do vody a asi po 30ti minutách dostávám první záběr, ale kapr se vyřízl, říkám si “dobrý, stává se”, montáž vracím zpět na své místo. O chvíli později opět jízda a ryba opět spadla, “sakra, to snad není možný!” zanadávám si a předělávám obě pasti na háky vel. 2. Za nedlouho rachot, třetí záběr, proměněno, “no konečně” povzdechl jsem hledíc do podběráku na dlouhého říčního šupíka. V podložce ošetřujeme starší zranění, chybí mu kus ocasní ploutve, a rybu vracíme zpět do svého živlu. Po zbytek dne se povedlo ještě pár dalších šupíků střední sorty.

Třetí den skoro jak přes kopírák, o záběry opět nebyla nouze, mezi nimi i jeden místní klenot, kde krása předčila kdejaké trofejní rozměry, no prostě nádherný řádkáč, kterého jsem si musel zvěčnit. “Opatruj se, snad tě nikdo nesežere”, říkám si, když ho pouštím zpět do hlubin jeho domova.

Den čtvrtý, počasí se rapidně mění, denní teploty dosahují přes 25°C a tlak prudce stoupá, což se podepsalo i na rybí aktivitě, děláme již jen ojedinělé a nepravidelné záběry. A tak tomu bylo až do konce naší výpravy.

Budu se těšit někdy příště, mějte se fajn 😉

Tomáš